Jardeerův nicotný bloček...

Tak nám zabili Usámu! To je radosti. V USA mají důvod k oslavám, média mají o čem psát a mluvit a obyčejný člověk, hledící z okna bytu do ulice se hned může cítit bezpečněji než před pár dny. Možná, že ten třetí bezpečnostní zámek na dveře ani nemusel kupovat. Uf, to se nám ulevilo. Táhni do pekel, bídný červe! Vždyť to kvůli tobě se bojíme létat letadlem a podřizujeme se na letištích s úsměvem šikaně. Na takový grázly, jako jsi ty se presumpce viny nevztahuje. I když je tu spousta neznámých, podivných a minimálně sporných okolností na celé té desetileté sáze. Jdi do háje, my se konečně budeme kochat duhou a jíst čokoládu a mít spoustu kamarádů a zpívat si a hrát si, když už konečně můžeme vylézt ven. Ven, do ulic a slavit stejně, jako kdysi ti tvoji fanatici slavili demolici věžáků...

Tak se nám za bujarého veselí přehoupnul další rok a všechny naděje, sny a očekávání směřujeme zase k roku s trošku jinou číslicí. Jinak vypadá tahle potvora prakticky stejně jako ta předtím. Těšíte se na nový rok? Hahá! Jen se těšte, ale zavřete oči a nedívejte se kolem! Z jakéhokoliv média na vás bude křičet konec světa! 2012 – konec (nebo by se spíš hodilo říci – RESET) Mayského kalendáře, mekka proroků plamenů pekelných!

Máte-li rádi fanatismus, stačí počkat na poslední soud, armageddon, Aštara a Ještírky a jim podobné nohsledy (na které se už i OSN připravuje) a nebo se nechat sestřelit temnou planetou. Popřípadě se nechat vyhubit nějakou svatou válkou, na výběr je jich po světě víc, než náboženství. Případně máme i spoustu "pohanských válek" – nikdo nepřijde zkrátka! Jste člověk racionální? Zvolte si kosmické záření ve formě supervln nebo solárních erupcí, utopte se ve stoupajícím oceánu nebo počkejte až nás dorazí globální oteplování – podle výpočtů má už pár let zpoždění (asi to bude tou "tisíciletou zimou", co letos přišla – jestli nebude sníh ani v únoru, pojedu na hory zbytečně), nebo válku o poslední kus ropného/uhelného/uranového/nutričního žvance...

Jestli preferujete spíš sílu matky přírody (v rámci naší vlastní planety), nabízí se taky velká škála možností: celkový kolaps životního prostředí (všimli jste si zpráv o úhynu ptactva různě po světě?), destabilizace nebo zastavení zemského jádra, otočení magnetických pólů nebo "jen" pandemická epidemie ať už mezi lidmi nebo včelami... Osobně být matkou přírodou já, vykašlal jsem se na to už před dvěma staletími, dal si pár set tisíc let pauzu a začal znovu.

Nebo se na to vybodněte. Hlásat se takové věci jen tak nepřestanou a i kdyby náhodou měly některé z nich pravdu, jen s pramalým počtem z nich by se dalo vůbec něco dělat. Proto užívejte života jak to jen jde, myslete pozitivně a berte věci s nadhledem. Konec přijde – dřív nebo později. Pro každého. Na tom ale nezáleží. Záleží jen na tom, jak strávíme ten čas předtím.

Tak hodně zdaru v roce 2011 Vám všem!! ;o)

Jardeer

EDIT: Jako novoroční dárek pro Vás, přidal jsem do odkazů pár odkazů. Paráda, co? Až mě ta štědrost nějak zmáhá – popojedem...

Někdy si říkám, že ten cynismus už zachází dosti daleko... třeba takový "Kontajner na Vánoční Dárky" uprostřed ústeckých vánočních trhů...

Možná nějaká charita, ale kdo ví? Možná už si člověk bílý-evropský vážně nezaslouží přežít ;oP

Tak štastný a Veselý!

Byla to jedna taková kapelka... čtyři kamarádi jí založili před mnoha lety. Snažili se. Hráli. Byla to paráda. A dneska, ač už nehrajou, jsem zjistil, že ze všech písniček co jich na světě je (tedy z těch které jsem za posledních 5 let poslouchal) se dostali až na 78. místo. 78. z nepočtu songů co mě za 5 let minulo. Hned vedle skladeb Korpiklaanů nebo Offspringů. Neni to dost?

Je to dost. Čest Chlíwákům a jejich Thermidoru. Čest poličce s Fernetem, tenkrát ještě tepajícímu punkovýmu srdci a čest jejich tvorbě. Jó, to byly časy. Nostalgie. To bude těma vánocema.

No nic, dosti vzpomínání, popojedem...

P.S.: Kdyby nahráli i skladbu "Věznice", mohla bejt i o něco vejš. Ta byla taky echt-gut...

Už delší dobu procházím v Ústí kolem jistého billboardu. Mám podezření, že zmíněná reklamní plocha je soukromým vlastnictvím přilehlé fakulty ústacké univerzity, jelikož se na ní objevují pouze velkoplošné plakáty s obsahem, jenž ani po důkladném zkoumání nevyjevil známky komerční reklamy. Je to již nějaký čas, co se ve zmíněném prostoru objevil podivný poutač: Muž na vrcholu kopce, vrchu či skály, s batohem poblíž, hledící do kraje a výstražně rudým nápisem "Konec trampingu v čechách?".

Letošní rok se opravdu nemá čím chlubit co se rockových velikánů týče. A je mi nejen hrozně líto, ale taky úzko a snad i trapno, že mezi vzpomínkami na dva obrovské hlasy, které si vyšší moc vyžádala v jiných rovinách bytí, je jen jeden nesmutný příspěvek.

Duše Steva Lee, frontmana skupiny Gotthard byla povolána zpět do velkého kruhu. Navždy budeme vzpomínat...

Everything`s gone, far away
Here we're standing now
With no words left to say

Gotthard – Heaven

Řekl bych, že co se pár měsíců ticha týče za zesnulého velikána, můžu mít svědomí čisté. A tak menší zamyšlení...

Zachovat si tvář, nebo jít s proudem? Někdy to záleží na Vás, někdy je to nutný ústupek. Těžko se například asi vydělává v médiích, pokud média ignorujete. 28. Února 2009 (cca rok a půl zpět) odvysílala TV Prima zajímavou a dnes už asi hodně úsměvnou reportáž:

Uběhne několik měsíců a naprosto nevyhnutelně i TV Prima podléhá Fejzbůk mánii. Na jejich stránkách nenajdete pořad, který by neměl nepřehlédnutelné políčko "Najdete nás na Facebooku" a tlačítko se vztyčeným palcem, jako vystřiženým ze Stopařova průvodce po Galaxii, díky kterému můžete svůj názor na pořad ukázat miliónům lidí pomocí jediného kliknutí. Ach, ta pohoda 21. století.

Tenhle článek ale není o internetovém kolosu, který se s raketovým nástupem vetřel úplně do všech oblastí sdělovacích a komunikačních prostředků. Je o tom, že se přístup médií k tomuto fenoménu tak rapidně změnil během tak krátké doby. Před rokem a půl to bylo jen sdružení podivínů, program který způsobuje choroby srdce, mentální zaostalost, demenci a rakovinu (i když to už podle dnešních všemožných studií způsobuje úplně všechno kromě organicky vypěstované mrkve a jistého odstínu zelené barvy), zatímco o několik měsíců později je to mocný propagačně-průzkumový gigant, bez kterého už ani nesmíte na mnoha stránkách vstoupit do diskuzí a na němž Vás podle reklam jistého tuzemského rádia čeká 7 miliard (!!!) lidí.

Takže co z toho byla blamáž? Buď se tedy o 180° změnil Fejzbůk nebo přístup veřejnosti a médií. Jak může člověk věřit takovým informacím, když v rámci relativně krátkého období se oheň a síra změní na pozlátko a chválu? To je asi na každém člověku, jak si tohle přebere. Důležitý je nadhled a vlastní názor. Nepřijímat fakta bez otázek a používat trochu hlavu. Když si tohle člověk zachová, pak mu ani Fejzbůk nebude tak nebezpečným, jak se dnes také dozvídáme hlavně z médií, která jsou v něm mnohdy angažovanější než leckteří jeho uživatelé.

keď sa raz ráno prebudíme a svoje oči otvoríme
zistíme že sme konečne všetci úspešne zapojení
počítač určí kedy čo treba dostanem harddisk namiesto teba
a mesačná krajina vôkol ako z amerických seriálov

Iné Kafe

dodatkem: Ihned za tímto textem najdete na stránkách samozřejmě tlačítko "Líbí se mi" – ironie?

Dneska sem se chystal (vážně) sesmolit něco o veselostech víkendu, ale to bude muset počkat.

Vzdáváme čest padlému, avšak nezapomenutelnému rytíři těžkého kovu. Není co víc říct...

Between the velvet lies
There's a truth that's hard as steel
The vision never dies
Life's a never ending wheel 

Dva týdny zpátky dosáhl seriál South Park pomyslné mety dvouset dílů a oslavil to tak, jak se na South Park sluší a patří. Zase jednou se opřeli do tématu o kterém jiní nemluví, nebo aspoň ne veřejně. A to s takovou vervou, že jim hrozí smrtí. Dokonce tím extrémističtí magoři nahnali strach společnosti Comedy Central (na které se vysílají premiérové díly) tak, že dvoustý-první díl byl zcenzurován na klip plný pípání a černých rámečků. Kdo snad celou kauzu minul, může se o ní něco dozvědět třeba na South-Park.cz .

Nehodlám tu rozebírat popírání lidských práv, nebo nebezpečí extremismu a další věci. Na to jsou jiné prostory a články, kterých se dá najít na miliony. Já jen vyslovuji souhlas a uznání k počinům Matta a Treye, byť jen, nijak hrdinsky, tady na blogu. Jedni z mála kteří se nechtějí nachat zatlačit ke zdi. Bravo pánové!

PS.: V rámci souhlasu, snažil sem se vytvořit "sebe" ... bůhví na kolik to odpovídá pravdě, a nakolik si sám sebe idealizuju – ale na Skalici jsem musel vypadat podobně ;oP

Málokdo dokázal tak širokou propagační akcí na vymývání mozků vydělat takový prachy jako James Cameron a jeho Avatar! Davové šílenství a následující pomalé střízlivění můžeme tedy čekat i u druhého dílu, který bude ještě epičtější, citovější, dokonalejší a ORIGINÁLNĚJŠÍ než jeho předchůdce! Nevěříte? Koukněte na trailer!

Tak nám zima končí. Možná je to dobře, možná ani ne, ale stejně to nikdo nezastaví, tak co se tim zabejvat. Silničáři opět šíleli, lidi mrzli, důchodci klouzali... aspoň že střechy nákupních středisek letos vydržely. A v rámci ohlédnutí za letošní zimou která byla překvapivě krutá a na sníh bohatá, sem našel fotku z letošního lyžního šílenství.

Oh, jak dramatický a akční výjev. Co mě ovšem překvapilo víc byl fakt, že první co mi přišlo na mysl, když jsem ji shlédl, byla píseň. Někteří aktivní lidové si ji i s pramalou snahou najdou třeba na YouTube. Co je horší, byla to píseň o Soví duši, kterou složil Bill Bailey aby v jistém divadelním spolku přiblížil divákům taje soví duše:

I am death!     (Jsem smrt!)

A winged beast!   (Okřídlená stvůra!)

I am born on the velvet wings of night and I'm hungry for the feast!  (Zrozená na sametových křídlech noci, hledající hostinu!)

I am the nemesis of the vole! (Jsem Nemesis hrabošů!)

My Hearth is black as coal!  (Mám srdce černé jako uhel!)

You can kill me with a trowel... and I'm an OWL!  (Můžeš mě zabít lopatkou... jsem SOVA!)

Můžeme se jenom dohadovat co se to Billovi přihodilo asi za hrůzu, která zapříčinila takový náhled na sovy, možná jsou to opravdu bestie (koneckonců asi ne nadarmo zaujaly ve Futuramě pozici krys), nebo proč mě moje vlastní mysl považuje za sovu... Tedy aspoň na tomhle snímku... No nic, začínají Simpsonovi – popojedem!

Člověk se ráno vzbudí, do uší nasadí novou hudební nálož od oblíbených kapel, vyrazí do školy... a x-krát si cestou na vlakovou zastávku málem zlomí vaz. Sníh. Sníh, sníh, sníh... SNÍH!!! Všude. Na botách, za krkem, na čepici, v botách, na sluchátkách, v peněžence, v ponožkách, v botách, ve vlasech, v očích, za nehty, v nose, v botách...

Nezlobte se na mě, já mám sníh rád. Konečně jsem letos taky provětral svoje sjezdové lyže a umění. Jen člověka překvapí, že na místech kde se sníh většinou neobjeví ani v lednu je ho najednou hromada i v den, který má být necelé dva týdny vzdálen od jara...

A taky asi potřebuju naimpregnovat boty...

Máloco mě poslední dobou rozesmálo tak jako když čtyřletá neteř přijde se žádostí, že by chtěla převlek za rytíře... Inu z LARPů už mi toho mnoho nezbylo, ale improvizace dokáže divy. Nevím jestli z ní byl nakonec kelt nebo viking, ale vypadá to, že nějaká ta krevní spřízněnost s dávnými civilizacemi tam bude...

A kdybyste tak viděli, s jak vražedným výrazem ve tváři se vás to dítě snaží umlátit umělohmotným mečem...  Člověk hned přestane závidět malebný středověký život, když zažije nájezd barbarské hordy (i třeba jen téhle jednočlenné hordy)...

Občas se k vám domu dostane někdo, kdo by tam ani být nejspíš nechtěl. Vlastně se tam měl dostat v trošku jiném stavu. Jenže když máti dostala u Makra kapra v igelitový tašce, zapomněla ho jaksi nechat kelpnout po palici. A tak kapr, naložen do auta, za občasného promrsknutí ocasem, což bylo přesně to, co vzbudilo podezření,že kapr vlastně vůbec není "uspán" ...

A tak mi byla předána igelitová taška s rybounem a pokynem "hoď ho do vany, voni ho snad nezabili...". Ačkoliv jsem se domníval že kapr po čtvrthodinové cestě autem nemůže už dávno být životaschopný, napustil jsem mu do tašky vodu až po žábry a napustil vanu. Další můj omyl byl, že sem tomu chudáčkovi nechtěl napouštět ledovou vodu. Chudák mrzne venku v kádi, pak ho vytáhnou, nechají ho lapat po dechu, nechají ohřát v autě a pak ho najednou šlehnu do ledový vody? No, nechtěl jsem ho uvařit, ale nepustil jsem mu úplnou ledárnu, což vzbudilo později výbuch smíchu u otce – rybáře. Já jen byl hodnej...

Kapr podle mého očekávání nevypadá moc živě. Občas pohne žábrami, pomaloučku ohne ploutev, ale stále se převrací na bok a nezavře tlamu (což u kaprů naštěstí neznamená to samé co u lidí). Nejradši bych ho dokončil, aby se netrápil. Jenže sem to v životě nezkoušel a nechce se mi do kaprovy hlavy mlátit paličkou – v tomhle jeho stavu bych ani nepoznal jestli mi to jde nebo ne. Ale kapr začíná jevit známky zlepšení. Už se chvilkou udrží ve vzpřímené poloze, mává ploutví, mrká okem... ok to neumí, ale vypadá už o něco míň jako mrtvola než dřív. Neměl sem ani šajna, že kapřík může na suchu přežít i pár hodin... Inu už to tak bude... A tak si kapří návštěvník plave dokolečka ve vaně a pózuje pro fotografa (protože už jsme živého kapra doma dlóóuho neměli).

Nu což, zítra půjde hošánek do mrazáku a za dva dny z něj bude parádní parádní žrádýlko... Doufám že ten kapřík bude ONA... Potřebujem jikrnačku na polívku...

Taková malá, nenápadná akcička v rokáči na kterou člověk stejně zapomene (nebo si z ní spíš moc nepamatuje...) by zůstala tady na blogu bez povšimnutí (stejně jako tuny dalších věcí...) nebýt jedné fotky, kterou nepořidil nikdo jiný než dvorní fotografka SteelFaithů – Saly... Ta fotka totiž přímo vyzývá k rozboru z hlediska biologie podivných, nepříliš prozkoumaných nočních tvorů, kteří se s oblibou objevují po soumraku v okolí restauračních zařízení, přilákaných jemným šumem pivních bublinek...

Vzácní živočichové zvěčnění na fotce jsou stvoření patřící do říše mnohobuněčných organizmů, kmenu Násosek, třídy Máničkatí... Většina informací, společných oboum exemplářům byla uvedena v horním odstavci, rozlišit se dají zejména díky srsti vyrůstající z horních částí lebky. Zatímco Exemplář V (na snímku uprostřed) je schopen do své hřívy schovat v případě potřeby od vlastní hlavy po plně naloženou krosnu, exemplář J (na snímku vlevo) disponuje ekvivalentem vlasové pokrývky člověka podstupujícího delší dobu náročnou chemoterapii...

V případě kontaktu s těmito tvory aplikujte okamžitě alkohol (ať už na ně nebo sami na sebe), čímž se šance na soužití s těmito ohavnými tvory zvyšuje na maximum... ale dost už sem sám sobě zanadával, popojedem..

EDIT: zbytek fotek z akce najdete TADY

To se tak zase jednou člověk musí vypravit do hlavního města. A jelikož musí na jistou pobočku jisté spořitelny ve které jistojistě eště nikdy nebyl, tak dostane poměrně blbuvzdorné instrukce k hledání onoho místa. Metro, trmavaj, a popisné číslo. A tak ten človíček cestuje přesně podle instrukcí, jako když se na táboře nebo v Kopaninách hrála stopovaná (akorát sem nehledal po zemi šipky, to dá rozum...). Nicméně když ta osoba vystoupí na dané zastávce a vydá se hledat dům č.p. 110narazí na jakousi nemalou závadu. Jak si tak kráčí kolem domů, sleduje modré cedulky s popisnými čísly 106, 107, 108 ... než se však začne radovat z dosažení cíle své cesty, zasáhne jiná síla:

Člověk chvilku zmateně přemýšlí, pak se otočí aby zkontroloval čísla na druhé straně ulice. Kam až dohlédne (a že mu zrak slouží), vidí čísla 130 a výš...

"No sakra" říká si a třídí v mozku závěry které z objevu plynou. Že by tu nějaký splašený Harry Potter schoval spořitelnu? Chvíli přemýšlí, zda by vypadalo podivně, kdyby vytáhl svou kouzelnou hůlku a jal se s ní zuřivě mlátit do zdi, doufajíc, že snad jedna z nich odhalí zaklínadlem zastřené dveře... Naštěstí s sebou člověk kouzelné hůlky nenosí a tak mu nezbyde, než hledat spořitelnu jinde... Inu našel jí o pár desítek metrů dál ulicí, ale to už je jiný příběh...

A tak se stalo, že léta páně 2009 zakoupili jsme na břehu řeky Lužnice postarší chatu, téměř osamocenou uprostřed lesního porostu, ztracenou a zapomenutou, v obstojném stavu, ke kalbám jako stvořenou. To bude kolaudačka. Sic na to padne dvojí stavební spoření (včetně mého, takže až přijde čas, nebudu mít kde bydlet – tedy kromě oné chaty) a je to poněkud z ruky, ale okolí a božský klid je této oběti úměrnou protiváhou. Ukázal bych vám fotečku, ale žádná už není. Foťák sem si na včerejší inspekci budoucího doupěte nevzal a realitka už nabídku s fotkami z internetu stáhla, páč nějací severočeši jeví o stavení veliký zájem. Však kdo bude chtít, uvidí na vlastní oči...

Teď už mě jen trochu jímá hrůza, abych v současném rozpoložení (a nejspíš i v tom budoucím) nezahájil podobnou akci, jakou bylo dnes již legendární Šurkovo opevnění ve Velemíně a neodjel na chatu bydlet, prchajíce před bůhví-čím. A že by se mi tam líbilo. Akorát když se podívám okolo sebe, asi bych do měsíce až dvou umřel na špínu a bordel... Inu což, asociální na to jsem dost – vždyť ani nemám Facebook účet...

EDIT: Tak mě napadlo, že jednu fotku chaty eště seženu... screen z mapy.cz ;oP

Tak po několika měsících na naléhání osazenstva expedice sem hodil na rajče fotky z Varhoště ;o) takže jestli vás to zajímá, užijte si je ;o) Za zmínku stojí hlavně třetí fotečka zachycující Zdendův prohraný souboj s gravitací. Přibližně 0,92 sekund po stisku spouštěseZdenda elegantně rozplácnul na silnici ;oD

Inu nevadí. Chcíp, chcíp ozývá se z tohohle blogu ;oP

 Stále ovšem bojuju svojí bitvu s leností. Témat k psaní je snad milion. Za tu dobu od minulýho příspěvku mě k psanítéměř dotáhly například témata jako:

Plánovaná rekonstrukce továrny Richard ! (snažil sem se najít i ten článek na Novinkách, ale tváří s, že neexistuje ;o/ )

Fakt že se k nám konečně dostavilo jaro a teploty šplhaj až na dvacet!

nebo třeba  kytarovýmagor Sungha Jung ... zmetek jeden... ;oP